O Jefteho obeti alebo o tom, že v Božej spravodlivosti je zakódovaná láska (ktorú ale humanisti nikdy nepochopia)

bl. Kateřina Emmerich píše o Jefteho oběti následovné: "Slib se Bohu nelíbil, ale vše to připustil a vyplnění slibu muselo Jefteho i jeho dceru vytrestat a zamezit jeho budoucímu opakování.

Jeftova dcera by se bývala stala po vítězství velmi zlou, a to proto, že její otec by byl povýšen. Teď konala dva měsíce pokání a zemřela pro Boha a mohla přivést i svého otce k zamyšlení a učinit zbožnějším.

...

Odešla tedy s více družkami - pannami přes údolí u Rámotu do protějšího pohoří a žily tam po dva měsíce ve stanech za modliteb a v postu oděny kajícím rouchem. Dívky z Rámotu se u ní střídaly. Oplakávala zvláště svojí marnivost a touhu po slávě.

...

Spatřila jsem také, že i ona sama požadovala vyplnění této přísahy a promluvila s velikou moudrostí a dojemně. Jejíobětní smrt byla doprovázena velikým smutkem, družky kolem ní zpívaly smuteční písně plné nářků.

...

Sama předstoupila před oltář, její otec se s ní ani nerozloučil a opustil místo oběti. Vypila z misky rudý nápoj, domnívám se, aby si to vše neuvědomovala. Jeden z Jeftových vojínů ji musel usmrtit. Museli mu zavázat oči na znamení, že on není vrah, protože pak neviděl, že ji usmrcuje. Položili ji na jeho levou paži, on jí pak přiložil krátký špičatý nástroj na krk a podřízl hrdlo.

...

Po její smrti dal jí postavit na pamět'a k paměti na své vítězství u Rámotu památník s malým chrámem nad tímto místem a ustanovil každoročně vzpomínkovou slavnost na den její smrti, aby vzpomínka na jeho truchlivý slib zůstala zachována jako varování pro všechny opovážlivé (Sd 11.39.40).

...

(Jefte) učinil slib a nemyslel na ni (svoji dceru), ale spíše na ostatní příbuzné, kteří ho zapudili, proto ho Bůh potrestal."

Z tohto opisu chápeme, že Boh vždy sleduje predovšetkým večné šťastie človeka - spásu duše. Preto pripustil smrť mladej a krásnej panny, aby ju uchránil od toho, čím by sa stala pre svoju márnivosť a túžbu po sláve, a od toho, čo by nasledovalo: večné nešťastie v pekle... Človek, ktorý ale neverí v posmrtný život, súd a večnosť v nebi alebo v pekle bude samozrejme Jefteho obetu považovať za vrcholne krutý a nepochopiteľný čin. Môže dokonca na základe tohto príkladu znenávidieť Boha (v ktorého existenciu neverí).  Pravdou ale je, že i v tomto na prvý pohľad strašnom prípade sa prejavuje Božia láska. Židia si Jefteho obetu pripomínali každý rok ako smútočnú slávnosť, ako výstražný príklad, ako istú oslavu panenskej čistoty mladých. Jefteho dcéra sa stala vzorom pre mladých pre svoju duševnú silu.

Prípad Jefteho obety zvlášť aktuálny v dnešnej, humanizmom presiaknutej dobe. Dnes totižto nevadí, že rodičia obetujú svoje deti modlám gendernej ideológie ani molochovi tolerancie, ani divadlu či hudbe so zjavnými prvkami satanizmu, toto všetko je dnes v poriadku a prejav slobody. Humanizmus nechce totiž počuť Božiu logiku, a to že by pre týchto ľudí bolo bývalo lepšie zomrieť mladými, pred tým než sa stihli skaziť, ako keď neskôr skazení týmto svetom odchádzajú po širokej ceste do pekla .

Celé podanie je k prečítaniu dostupne tu:

https://michal-archaniel.webnode.sk/news/jefteho-obet-podla-bl-katariny-emmerichovej/