Tradícia o nekresťanských náboženstvách

V čase vieroučného chaosu, ktorý pod vplyvom Bergoliových gest neustále graduje, je dobré si pripomenúť ako vníma nekresťanské náboženstvá katolícka tradícia:

O jistých lidech řekl prorok: Těm, kteří vám řeknou: Nejste našimi bratry, odpovězte: Jste našimi bratry. Rozhlédněte se, o kom by se to dalo říci. O pohanech? Ne, nenazýváme je přece svými bratry ani podle Písma ani podle církevních zvyklostí. Či snad o Židech, kteří neuvěřili v Krista? Čtěte apoštola a uvidíte, že pokud apoštol řekne bratři, aniž cokoli přidá, nemá na mysli nikoho než křesťany (sv. Augustin, k žalmu  32)

Odpověď na výzvu k cestě k mohamedánům: „Rád tam půjdu pro víru křesťanskou. Vždyť co je mi na tomto světě sladšího, než pro svatou Trojici být živ a umřít.“ “My mohamedáni se držíme zákona Mohamedova, ale vy křesťané nezachováváte zákona Kristova, nýbrž si děláte, jak se komu líbí, ten tak, ten onak.“ Sv. Cyril: “Bůh náš je jako hlubina mořská. Poznat jej může jen srdce, které miluje pravdu a které je mravně neporušené. Ale vaše mohamedánské náboženství je jako úzký potůček, jejž může kdokoli snadno překročit. Váš Mohamed vám neuložil nic obtížného a povolil vám poddávat se tělesným žádostem, avšak Kristus žádá sebezapírání (sv. Cyril věrozvěst, Životopis)

Na sultána jeho vystoupení zapůsobilo a prosil, aby u něho zůstal. Osvícen Bohem dal mu však Boží služebník odpověď: „Chceš-li se i se svým lidem obrátit ke Kristu, rád u tebe zůstanu. Kdybys však měl váhat, zda pro víru  v Krista máš opustit Mohamedův zákon, pak nech zapálit velký oheň a já do něho vstoupím i s tvým kněžími, abys tak mohl poznat, která víra je svatá a jistá a kterou musíš právem přijmout (sv. Bonaventura  v Legengě Maior/Anděl šesté pečeti/ o sv. Františku před sultánem v Egyptě)

Křesťanství neuvěřilo v židovství, ale židovství v křesťanství, v němž se shromažďují všichni, kdo věří v Boha (sv. Ignác z A., list Magnesijským)   

To je trest za zradu Řeků na unii. Již v době, kdy se sepisovala sjednocovací ujednání, mnohokrát zdůrazňovali, že by ve svém městě viděli raději turban sultána než mitru katolického biskupa. Nu, a teď už mají, co chtěli. Bůh stůj při Západu! Bude ztracen, jestliže se knížata nesjednotí v boji proti islámskému půlměsíci (sv. Jan Kapistrán v polské Visle)

Každopádně, židé říkají, že oni také uctívají Boha. Bůh mi odpusť, že jsem to vyslovil. Žádný žid neuctívá Boha! Kdo tak pravil? Tak praví Boží Syn. Neboť řekl, ‚Kdyby jste znali mého Otce, znali byste také mne. Avšak neznáte mne, ani Otce mého.‘ Mohu snad uvést věrohodnějšího svědka, než Syna Božího? (sv. Jan Z., Rozprava o požidovštěných křesťanech, III)
Jelikož jsou tací, kteří považují synagogu za svaté místo, musím jim říci několik málo slov. Koho tam uctíváte? Což si ji nemáte hnusit, opovrhovat jí a vyhýbat se jí? Říkají, že tam je přechováván Zákon a knihy proroků. Co to znamená? Stane se snad každé místo, kde jsou tyto knihy, svatým? V žádném případě! To je důvod nade všechny, proč nenávidím synagogu a hnusím si ji. Mají proroky, ale nevěří jim; čtou svatá písma, ale odmítají jejich svědectví – a to je znamením lidí vinných tím největším zneuctěním (sv. Jan Z., Rozprava o požidovštěných křesťanech, V)

Já, Kalist III., přísahám a slibuji, že bude-li třeba, i obětí vlastní krve poskytnu vše, co je v mých  silách, abych, podporován svými ctihodnými spolubratry, znovu dobyl Konstantinopol a osvobodil tam zajaté křesťany. Chci podporovat pravou víru a vyhladit ďábelskou sektu zavrženíhodnohného a nevěřícího Mohameda na východě. Kdybych na tě zapomněl Jeruzaléme, ať mi zchromne pravice, ať mi uschne jazyk! Tak mi pomáhej Bůh a jeho svaté evangelium. Amen(přísaha papeže Kalista III.)

Buď Králem  všech těch, kdo jsou dosud pohříženi v temnotách modloslužby nebo islamu, a nezdráhej se přivést je do svého světla a království. Shlédni konečně milosrdnýma očima na dítky onoho národa, jenž tak dlouho byl lidem vyvoleným; a krev, která kdysi na ně byla svolávána, sestoupiž nyní i na ně jakožto očistný proud vykoupení a života (zásvětná  modlitba k nejsvětějšímu Srdci Pána Ježíše, cyrilometodějský kancionál 1953)

Modleme se i za proradné židy, aby Bůh a Pán náš odňal clonu s jejich srdcí, aby i oni uznali Ježíše Krista, Pána našeho. – (Neodpovídá se Amen ani není lid vybídnut k pokleknutí, aby se nepřipomínalo, jak židé na posměch před Kristem poklekali.) Všemohoucí, věčný Bože, jenž ani proradné Židy nevylučuješ ze svého milosrdenství, vyslyš naše prosby, jež za onen zaslepený národ přednášíme, aby uznali světlo tvé pravdy, jímž je Kristus, a byli vytrženi ze svých temnot. Skrze téhož Pána našeho Ježíše Krista. Amen (římská liturgie)

Každý má uznat za pravé to náboženství, které má nejdůstojnější představu o Bohu (blahosl. Rajmund Lullus, I.Vondruška, Životopisy sv.)

ZDROJ: https://kompastradice.iprostor.cz/2-10-nekrestanska-nabozenstvi.htm